zomablog

 Zpráv o pozorování neidentifikovatelných létajících objektů je celá řada, a spousta z nich sahá až do minulosti. Některé případy jsou známější, jiné už téměř upadly v zapomnění, a při podrobnějším pročítání starých článků si myslím, že by byla velká škoda některé případy znovu neoprášit. I dnes z nich totiž opravdu tuhne krv v žilách...  A jeden takový, velice podivný případ se stal 24. dubna 1950 v malém italském městečku Varese. Čtyřicetiletý tovární dělník Bruno Facchini zažíval docela obyčejný večer. Po práci odpočíval, společnost mu dělala manželka Inez a pětiletý synek Matteo. Bruno byl ve svém okolí oblíbený, díky své manuální zručnosti k němu chodilo pro radu či žádostí o opravu široké okolí. Veskrze jej lidé vnímali jako solidního, čestného a inteligentního muže.  Bruno uložil chlapce do postele, a vyšel ven, na latrínu. Jejich toaleta v domě byla rozbitá, opravář měl přijít až za několik dní, takže tyto otravné procházky ven se staly denním chlebem. Ale když to...

 Extrémní sucho konečně na chvíli skončilo, déšť už byl opravdu potřeba. Nebylo to u nás divoké tak, jako na jiných místech republiky - žádné kroupy, dokonce ani bouřky, ale popršelo včera pěkně. Přes den bylo ještě docela fajn, ale i tak se citelně ochladilo, takže jsem ještě oprášila ze skříně letní bundičku. Hodně pršelo i včera v noci, což mi dělá hrozně dobře na spaní, za propršených nocí se mi úplně úžasně spí, a Julinka spala krásně celou noc, vstávala až po půl osmé.  Ten režim se spaním má opravdu různý, někdy se stane, že přes den nespí vůbec, jindy jen dvacet minut, to když usne na procházce venku, ale taky záleží na tom, jak moc se utahá.  V neděli jsme byly s Julinkou po delší době na návštěvě u bráchy. Má toho hodně, krom práce vede ještě basketbalový kroužek, a do toho se snaží ještě zvelebovat zahradu, teď má konečně už od povodní udělaný nový plot, jen není moc spokojený s tím, že stále nasává vlhkost. A protože bylo hezky, sedli jsme na zahradu. Julince ...

 Voda patří k tomu nejzákladnějšímu, z čeho je stvořen život, a také se bez ní také žádný život neobejde. Vždyť sám lidský organismus je z šedesáti procent tvořen vodou! Což je také dost zvláštní představa, že? Když nám tento fakt říkali na základce, opravdu mě to velmi překvapilo. A zajímavostí je, že muži mají většinou o něco málo větší podíl než ženy. Přičemž rozložení vody s přibývajícím věkem klesá. Každou dobu někde vychází články, že je třeba dbát na pitný režim, hlavně se stoupajícími teplotami venku. Je pravdou, že přes zimu do sebe zdaleka nedostanu tolik tekutin, jako v teplých jarních a letních měsících. Na základce jsme kdysi dostali v rámci přírodovědy takový zajímavý úkol. Po celý víkend si zapisovat, kolik tekutin jsme vypili za celý den. A vypadalo to asi nějak takto:  Jeden hrníček čaje, dvě sklenice džusu, hrneček kakaa, půl hrníčku limonády. Kdybych si podobné zápisky měla psát i dnes, asi bych byla překvapená, jak málo tekutin do sebe dostanu. Tak nějak s ...

  Autor: Lisa Jackson Žánr: Román, Detektivní, Thriller, Romantický  Mé hodnocení: 80% Obsah: Kate Summersová před půl rokem tragicky přišla o manžela Jima a tříletou dcerku Erin. Z této velké životní rány jí pomohla práce - coby sekretářka pracovala u úspěšné advokátní firmy Tyrell&Clark. Jenže teď je poslední den v práci, a rozhodla se odstěhovat na západní pobřeží - konkrétně do Seattlu, aby začala úplně znovu. Teď už jen dodělat poslední štos papírů, a bude to...  Navzdory tomu, že zůstala v práci o něco déle, najednou na dveře kanceláře zaklepal šéf. Clark byl úlisný jako úhoř, Kate se už nějakou dobu snažila vyhýbat jeho lehkým narážkám a dotekům, proto se celá naježí, když jej spatří za dveřmi. Ale dnes se přišel rozloučit, a také překvapí Kate poněkud zvláštním dotazem: "Napadlo mě, že bys chtěly být zase matkou. Nabízím ti syna."  Kate si zprvu myslí, že jde o nějaký hodně hloupý a nepovedený vtípek. Jenže Clark to myslí vážně. Zastupuje právě teď velmi ...